Další krásné povídání o dobrodružných cestách po Thajsku začneme trochu netradičně - otravou jídla. :D Byla polovina února 2020, když jsem jedné teplé noci opouštěl Bangkok nočním autobusem ve směru Chiang Mai - do města, které leží v horách na severu Thajska. Noční autobusy v Thajsku jsou velice pohodlné a komu nevadí v autobuse spát, můžu jim je jedině doporučit. Já jsem si na noční autobusy zvykl v Kanadě a mám je rád dodnes, protože si může člověk za nízkou cenu ušetřit mnohdy spoustu hodin, které by strávil na cestě přes den. Thajské autobusy jsou dokonce dostupné i v luxusnějších verzích, ve kterých máte k dispozici polohovatelná sedadla do téměř vodorovné polohy, obrazovku, wi-fi, obří prostor a lepší servis na palubě. Luxusnější verzi jsem ovšem zkusil jenom jednou ze zvědavosti, jelikož se ceny za jednu jízdu pohybovaly v ceně letenky - v tehdejších cenách v přepočtu něco málo přes 1000 Kč.
Co ovšem v porovnání s ostatními zeměmi tak běžné při cestování autobusem není, jsou zastávky nikoli na benzinových pumpách, ale jakýchsi dálničních restauracích. Například cesta z Bangkoku do Chiang Mai trvala necelých 11 hodin a za tak dlouhou dobu každý dálkový autobus v Thajsku minimálně jednou zastavil na oněch dálničních restauracích. Uspořádáním spíš připomínaly kantýny než restaurace a řada dopravců v nich poskytovala jídlo zdarma. Využil jsem tedy této příležitosti zkusit ochutnat tolik jídel, kolik bylo možné. Z první věty tohoto článku už ale asi soudíte, že to byla chyba. Samozřejmě nevím, které konkrétní jídlo mou otravu způsobilo, ale druhou polovinu cesty autobusem jsem zkrátka probl*l. :D Naštěstí jsou všechny dálkové autobusy v Thajsku vybaveny toaletou (některé dokonce dvěma), takže jsem se pro druhou půlku cesty uchýlil právě tam.
Situace se nezlepšila ani po příjezdu, čili jsem první den strávil spíše volnými procházkami bez nějakého pevného programu, co zrovna můj organismus dovolil. Pokud by se ale někdo v Thajsku dostal do obdobných potíží, nemusí mít obavy. Jelikož je thajský zdravotnický systém na špičkové úrovni (bez sarkasmu), v každém větším městě bez problému narazíte i na lékárnu, kde je možné koupit živočišné uhlí a další léky. Město mě na uvítanou uzdravilo překvapivě rychle a následující den už jsem mohl vyrazit do jeho ulic s nějakým pevným programem, který se podle navštívených míst pokusím nějak shrnout.
Kdo nečetl moje předchozí příspěvky nebo nekoukal na videa, nenechte se v Thajsku (a v Chiang Mai obzvlášť) odradit tím, že jsou některé domy nebo celé ulice zašlé a zchátralé. Je to zkrátka Thajsko. Vedle honosných hotelů a nákupních center tu jen o pár domů dál můžete narazit na rozpadající se chatrče. Za pár dní si na tenhle kontrast zvyknete úplně bez problému. :)
První Wow! - Wat Chedi Luang
Naše dobrodružství začneme v samém centru města. Dokonce centru centra města. Pokud hodláte Chiang Mai navštívit, není za mě lepší možnost, než se ubytovat u historického centra města. Historické centrum poznáte tak, že je obklopeno hradbami a na mapě tvoří výrazný čtverec. Těžko soudit, jestli je nejlepší ubytovat se přímo v tomto centru, jelikož se v něm často pořádají různé trhy a hromadné akce, ale nejlepším řešením je podle mě ubytovat se kousek od něho někde bokem. Historické centrum bylo totiž suverénně tou nejzajímavější částí města a prozkoumání všech zákoutí uvnitř se dalo bez problému protáhnout na dva dny.
Do areálu chrámu Chedi Luang se bylo možné dostat už kolem sedmé hodiny ráno. Obecně u velkých chrámů doporučuji si vždy přivstat, protože v něm už během dopoledne budou proudit davy turistů a neužijete si tak tu pravou historickou atmosféru. Ve Wat Chedi Luang se mi podařilo zachytit východ slunce, který vrhal na historické stavby chrámu pronikavé světlo a chrám měl v tu chvíli zcela nepopsatelnou atmosféru.
Mniši se postupně vraceli ze svých ranních ceremoniálů a údržbáři prováděli ještě poslední nezbytný úklid před návalem turistů. Kromě nich ale v chrámu nikdo nebyl. Areálu dominovala historická, částečně rozpadlá stavba, kterou obklopovalo několik menších novějších chrámů. Do každého z nich se doporučuji podívat. Každý vyobrazoval Buddhu nějak jinak a řada z nich uctívala zesnulé mnichy, kteří chrámu sloužili. U některých z nich byly i informativní tabule a jako tradičně bylo možné přispět svými penězi do řad mís vyrovnaných za sebou. V mísách se shromažďovaly mince, jež putovaly do majetku areálu. Do Wat Chedi Luang se platilo 40 thajských bahtů za vstup, což jsem považoval za velice symbolickou cenu vzhledem k tomu, jak náročná musela údržba celého areálu být.
(posuvná galerie - a je jich tu plno! tak se vždycky přesvědčte, že na boku není šipka :D)
Hlavní síní areálu byla Intakhin Pillar Vihara, která před obřími sochami Buddhy nabízela rozsáhlý prostor pokrytý červeným kobercem pro konání duchovních ceremoniálů. Jako obvykle byly všechny stavby v areálu bohatě zdobené a bylo zajímavé si všímat všech detailů.
Pravidla pro chování v chrámech Chiang Mai se nijak nelišily od těch v Bangkoku. Bylo vyloučeno jakkoli zesměšňovat Buddhu - různě před ním pózovat na fotkách apod. Slušné bylo mít zakrytá kolena a ramena a do vnitřních prostorů bylo nutné se zouvat. O tom, jak to chodí v thajských chrámech, jsem se rozpovídal v tomto článku. >
Wat Chiang Man
Dalším z chrámů po cestě, o kterém bych se rád zmínil, byl Wat Chiang Man. I když se v jeho areálu nenacházela žádná megalomanská historická stavba, určitě stál za návštěvu kvůli vnitřku obřadních síní. V areálu se nacházely dvě hlavní síně a obě nabízely spoustu nádherných maleb s motivy přírody a života. Každé z nich samozřejmě dominoval obří Buddha a jedna z nich měla v zadní části venkovní terasu, kde se nacházelo hned několik velice zajímavých soch Buddhy.
V druhé z obřadních hal jsem narazil na skupinu mladých turistů, jejichž průvodce zrovna vykládal podrobnosti o chodu chrámu a vysvětloval, jak se buddhističtí mniši modlí.
Venkovní část areálu nabízela rozlehlou zahradu s dominantní zlatou věží, která byla bohatě zdobená sochami slonů. S tímto chrámem mám spojené neuvěřitelné horko, jelikož jsem ho navštěvoval v pravé poledne a jak je známo, počasí v Thajsku může dosahovat extrémních teplot. Proto jsem byl rád, že uvnitř obřadních síní bylo vždy chladno.
Park Buak Hard - místo na oddych
Chrámy, hotely a obchody nebyly samozřejmě to jediné, co se v historickém centru nacházelo. Po celém dni chození člověku jistě proběhne hlavou, že by si rád odpočinul na nějakém poklidném místě. Takovým ideálním místem byl park Buak Hard. Bylo v něm spoustu laviček a travnaté pláně, na kterých se mohl člověk rozvalit.
(posuvná galerie)
Hlavním lákadlem ale byly obří fontány a neuvěřitelné množství květin. Jelikož botanika není moje silná stránka, tak vám toho o květinách v parku moc neřeknu. Že si ale park na květinách zakládal, bylo i obyčejnému lajkovi jasné. Nenacházely se tu totiž nejen obyčejné záhony, ale také stojany na truhlíky vyskládané nad sebou, ve kterých se pěstovaly různé odrůdy bylin.
Jako správný nomád jsem v tomto parku také během celého svého výletu strávil několik hodin práce a můžu ho ostatním freelancerům rozhodně doporučit. K občerstvení nebo lepšímu sezení pak dobře poslouží cafe de garden, ze kterého byl nádherný výhled na park.
Mezi bílými věžemi - Wat Suan Dok
Beze sporu nejhezčí venkovní areál ze všech nabízí Wat Suan Dok. K němu jsem cíleně vyrazil na západ slunce a můžu to doporučit i vám! Slunce krásně nasvítilo zlatou obřadní halu a prosvítalo mezi zlatými věžemi venkovního areálu.
Nutno zmínit, že Wat Suan Dok se nenacházel přímo v historickém centru, ale zhruba kilometr od něj, čili nic náročného. Dalo se k němu bez problému dojít pěšky.
(posuvná galerie)
Velice mě překvapilo, jak se místním dařilo udržovat věže tak neskutečně bílé. Bohužel jsem ale krátce nato zjistil, že byly jen zrovna nově natřené, zatímco několik let nazpět střídaly všechny odstíny od bílé až po černou. :D Opět jsem tedy měl kliku, vše bylo nádherně opravené a jako nové. Jednalo se o perfektní zakončení dne plného chození.
Královský park jenom pro mě
Píšu tyto řádky a přitom si plně uvědomuju, že všechny zajímavosti Chiang Mai asi neshrnu do jednoho článku. To by bylo na velice dlouhé čtení. :D Přesto si tu ale dovolím poukázat ještě na jedno zajímavé místo v Chiang Mai, které jsem navštívil hned den poté. Tím místem byl královský park Rajapruek. Byl vybudován v roce 2006 jako mezinárodní botanická expozice pro krále Rámu IX.
Celý park byl neuvěřitelně rozlehlý. Opět byl spíše určený pro milovníky botaniky a květin, takže opět z odborného hlediska neposloužím, ovšem i ostatní si v něm přijdou na své.
Už při příjezdu mě ale zarazilo, že rozsáhlá parkoviště před parkem byla úplně prázdná. Kvůli tomu, že již v Číně propukala první vlna covidu, Thajsko omezilo příliv čínských turistů v podstatě na nulu (díky tomu se tam také až do března nešířil, než ho přitáhli Evropani :/). A jelikož byli nejpočetnější turistickou skupinou v Thajsku právě Číňané, v parku jakoby se úplně vylidnilo.
I přesto byl ale park nádherně udržovaný. Já jsem ho sice prošel pěšky, ale kdybych ho měl znovu navštívit, porozhlédl bych se po možnosti půjčit si kolo, skútr nebo nějaké vozítko. Park byl na něco podobného jak dělaný.
Hlavní lákadlem pro mě byl Grand Pavilion - dominantní chrám celého parku obklopený vodní plochou. Na chrámu bylo evidentní, že tam nestál příliš dlouho, ale to mi nijak nevadilo. Navazoval na tradiční styl chrámů z historického centra a byl velice nádherně zdobený. I v parku Rajapruek doporučuji počkat na západ slunce a konkrétně přímo s výhledem na Grand Pavilion. Určitě toho nebudete litovat.
Nutno zmínit, že k parku to bylo kus cesty, proto jsem využil Grab. Tato aplikace byla asi nejspolehlivějším dopravním prostředkem na dlouhé cesty. V Thajsku je Grab hojně využívaný a byl na něj napojen v podstatě každý taxikář. Hlavní výhodou je, že jsem vždy dopředu věděl alespoň přibližnou cenu za cestu a nikdo mě tak nemohl jako turistu "odrbat".
Město větší, než se zdá
Jak jsem říkal, o Chiang Mai bych mohl vyprávět barvitě dál, ale na jeden článek by to bylo až příliš. Proto bych v nějakém mezičase sepsal ještě jeden, který by se věnoval těm méně "profláklým" místům a hlavě megalomanským trhům, které se v Chiang Mai konají každou neděli. Naprosto rozumím, že výše zmíněná místa najdete v řadě turistických průvodců, ale musím potvrdit, že právem. A když narazíte na období, kdy nebudou ta místa přeplněná davy turistů, máte vyhráno.
Kdo by si snad myslel, že Chiang Mai je zapadlé městečko hluboko v thajských horách plné chrámů a bambusových chatrčí, vyvedu ho z omylu. Za branami historického centra je Chiang Mai velké, často se i dá říci moderní město, plné hotelů, barů, restaurací, ve kterém vůbec není problém narazit na nákupní centrum se všemi luxusními světovými značkami, na poměrně frekventované letiště a široké bulváry. Turismus se ve městě podepisuje na každém rohu a řada barů a kaváren je již zkrátka "vymazlených" a vydesignovaných do pravého hipsterského stylu. Osobně jsem ale raději navštěvoval západem tolik nepoznamenané podniky. Jídlo, kavárny a restaurace jsem příliš nefotil, čili se zkrátka budete muset letět přesvědčit na vlastní oči. :D Ani se nedivím, že je město mezi nomády, freelancery a dalšími podobnými lidmi tolik oblíbené. Nabízí skvělý kompromis mezi exotikou a komfortem pro online práci. Je to město, kde máte možnost poznávat historické památky, cizí kulturu a jejich tradice a zároveň máte spoustu příležitostí se odreagovat (tím spíše narážím na thajské masážní salóny než na pofiderní podniky s řadou jiných služeb, kterých tu bylo také více než dost. :D)
Celkem jsem v Chiang Mai strávil 4 dny a toto byl výčet zhruba jednoho a půl dne, takže se ke zbytku po čase rád vrátím v nějakém jiném článku, ve kterém prozkoumáme méně známá zákoutí tohoto města. :)
Pozor na "smoky season"!
Jedním ze speciálních úkazů, který běžného turistu z hlavy nenapadne, je tak zvaná "smoky season", která podle místních trvá přibližně od března do začátku května. V tu dobu je v celé oblasti kolem Chiang Mai rapidně zhoršena kvalita vzduchu. Smoky season je způsobena rozsáhlými požáry v okolních horách. Některé vzniknou sami od sebe, jelikož je toto období završením několika měsíců bez deště. Jiné jsou založeny úmyslně místními zemědělci kvůli vyplenění půdy pro pěstování jiných rostlin. Ať už je příčina požárů jakákoli, kouř se v horách průběžně drží a způsobuje tak onu smoky season. Proto je lepší v těchto měsících do Chiang Mai nejezdit. Já měl to štěstí, že jsem si mohl Chiang Mai projít právě před začátkem pálení půdy.
Pár shrnujících bodů na závěr
1) Do Chiang Mai spíše nejezdit od března do května kvůli smoky season
2) Jídlo a pití na cesty s sebou nemá absolutně smysl tahat - v každé ulici se nachází minimálně dvě sámošky 7Eleven, hromada street foodu a dalších restaurací (výjimkou jsou odlehlá místa v horách)
3) Neberte si šněrovací boty - do chrámů se budete pořád zouvat.
4) Oblečení sice zvažte, abyste neporušovali pravidla chrámů, ale zároveň si jsem jistý, že teplota během dne nikdy nespadla pod 35°C...
5) Na většinu zajímavých míst se dá v rámci historického centra dojít pěšky, na větší vzdálenosti je asi nejlepším řešením aplikace Grab.
6) Pokud možno, naplánujte si, abyste byli v Chaing Mai v neděli a užili si trhy - více vám o nich povím v nějakém dalším článku. :)
Byli jste v Chiang Mai? Jak se vám město líbilo? A jak se vám líbil článek? Dejte mi vědět do komentářů včetně vašich dotazů, co by vás nejvíce zajímalo.👇 Budu se těšit!
Díky moc za přečtení článku, zkouknutí fotek a videa a budu se těšit zas u nějakého dalšího!
Tom
Tomáš Pejša
🍻 Můj e-shop: www.glasino.cz
📸 IG: https://www.instagram.com/tomas.pejsa/
📹 YouTube: https://bit.ly/35wVelp
🏕️ Cestopisné přednášky Klubu cestovatelů VŠE: https://www.facebook.com/kc.vse