Silvretta-Stausee: Přehrada v Alpách, kterou stojí za to navštívit

Aktualizováno: 25. říj 2020

Ahoj všem, tentokrát bych pro vás měl jeden tip na místy až dech beroucí a přitom Instagramem stále neprobádané místo. I když pojem "místo" je možná trochu zavádějící. Jedná se totiž o celý region. Pokud se budete pohybovat v okolí Tyrolska, doporučoval bych sjet do jeho západní části a postupně prozkoumat všechny zákoutí kolem lyžařského centra Ischgl. Místo, které je přes zimu rájem lyžařů, nabídne přes léto úchvatnou podívanou na horské štíty, průsmyky a nekonečné pastviny.


Tip: Pokud budete přes léto ubytováni přímo v Ischglu a okolí, vyžádejte si u svého hostitele permanentku, se kterou budete mít všechny lanovky a vjezd do národního parku zcela zdarma. Ušetříte tak větší desítky eur.

Během našeho pobytu jsme tu stihli navštívit tolik zajímavých míst, že to vydá na více než na jeden článek. Půjdeme na to ale polopaticky, čili v tomhle článku se rozpovídám o místě, které jsme navštívili jako první. A tím je přehrada Silvretta-Stausee.


Kanaďan, co má rád trávu


Naše Airbnb se nacházelo v Ulmichu, malé vesničce nedaleko lyžařského střediska Ischgl. Jelikož se mezi lyžaři jedná o vyhlášenou lokalitu, počítejte, že si tu i v létě za ubytování pořádně připlatíte. Na druhou stranu, kdo hledá, najde. A i v této lokalitě se dalo najít ubytování za relativně přátelskou cenu. Celá silnice číslo 188 vedoucí od dálnice do Ischglu je posetá malými městy a vesnicemi, které jsou složeny v podstatě pouze z hotelů. A překvapivě i přes léto je z čeho vybírat, i když některé vesnice působily spíše jako vesnice duchů.

Ale jak jsem říkal, nás cesta zavedla do vesnice Ulmich, lépe řečeno do její části Bach. Vesnice se nijak výrazně neodlišovala od těch ostatních kolem, ale jelikož byla celá usazená ve svahu, nemuseli jste mít ani takové štěstí, abyste se přímo ze své terasy mohli kochat nádhernými výhledy na celé údolí. A v jedné z místních honosných horských chat se nacházelo i naše Airbnb, jež spravoval optimismem naplněný Mathias. Horská chata byla skutečně nádherná. Pro hosty Airbnb tu bylo několik oddělených pokojů (my měli jen jeden z nich) a přímo u vchodu se nacházela větší jídelna a plně vybavená společná kuchyň. Ze začátku to byl trochu šok, protože jsme čekali, že budeme mít svou vlastní kuchyň, ale rychle jsme se přizpůsobili. Navíc se během celého našeho pobytu na chatě moc dalších hostů nenacházelo. Mathias byl skutečně vzorovým hostitelem. Neustále se ptal, jestli je všechno v pořádku, kam máme namířeno a jestli nepotřebujeme s něčím poradit. Byl také velice důvěřivý, jelikož jsme měli přístup v podstatě do všech místností v domě včetně bazénu a garáže, která ani nebyla součástí ubytování. Mathiasovy rady a doporučení jsme nejednou uposlechly a zprostředkovaly nám několik naprosto dech beroucích zážitků. Věděl o horách své. Kromě tracků v Alpách měl bohaté zkušenosti jako horský průvodce v Kanadě (ale nebyl pravý Kanaďan, to jsem v nadpisu trochu zaokrouhlil :)). Čím nám ovšem v paměti utkvěl nejvíce, bylo jeho pozitivní vystupování. Byl to prostě ten chlápek, u kterého vám proběhne hlavou "sakra, tomuhle člověku v životě vážně moc nechybí". Celý život na horách zkrátka udělá své. A Mathias nebyl jediný, čemu horský vzduch ohromně svědčil. Vzadu za domem jsme totiž našli růst několik rostlin, díky nimž si Mathias a jeho přátelé krátili dlouhé letní večery v obklopení skalních masivů a nádherným výhledem do údolí. V tu chvíli mi došlo, že je to vlastně poprvé v životě, co vidím na horách někoho pěstovat trávu. Bylo to poetické...


Nahoru na přehradu


Představte si ráno, kdy jenom vyjdete z domu a před vámi se rozevírá celé horské údolí poseté chatami, lesy a nad nimi dominantními skalními masivy. Tak přesně taková byla rána v Bachu. Už jenom samotné vstávání byl zkrátka zážitek.

Přehrada Silvretta-Stausee nebyla od naší chaty nijak daleko. Autem jsme se k ní dostali asi za 20 minut.

Auto jsme nechali pod přehranou a jenom, co jsme ušli pár stovek metrů, už jsme stáli na přehradě a před námi se jiskřila nekonečná hladina mýdlově modré vody a za ní obří skalní masivy tyrolských hor.

Komu by snad Silvretta-Stausee zněla trochu švýcarsky, není divu, Švýcarsko bylo hned za rohem. Sice byste za ten roh museli nahoru a dolu překonat ještě několik tisíc výškových metrů, ale prostě tam bylo. 😄 Na druhou stranu, u přehrady jsme se nějakého výškového převýšení nemuseli bát.

Celá cesta kolem vodní plochy byla v podstatě rovná až na zadní část, kde se stezka nacházela ve svahu a k vodě jsme museli sejít. I tak si ale troufám říct, že je výlet vhodný i pro rodiny s dětmi, zkrátka to byla vyklusávací tůra s pěknou podívanou.

Když je řeč o pěkné podívané, cestou jsme míjeli krásný podlouhlý vodopád, pod kterým po mostě vedla cesta. Na břehu vodní plochy na kamenných plážích jsme pak tradičně viděli nespočet kamenných pyramid a další výtvory z kamenů, občas připomínající až ezoterické nebo dokonce satanistické symboly. 😈


Dál do údolí


Původně jsme ani netušili, kolik turistických tras vede od přehrady do okolních hor. Doporučuji si tedy projít turistickou mapu a možná ve finále nebude váš výlet až tak nenáročný, jak jsem na začátku popisoval. 🎒

My jsme se rozhodli vyjít si dále do údolí směrem k chatě Wiesbadener Hütte. Jednalo se o nádhernou cestu, kde se nám postupně za horizontem objevoval výhled do celého údolí. Přesně to místo, kde mohl člověk jenom dvě hodiny sedět a nic nedělat. Nás ale už trochu tlačil čas, takže jsme se po chvíli kochání se krajinou vydali zpět k přehradě.

Po cestě nás míjela řada cyklistů, motorkářů, cestovních skupin, pejskařů, rodin, důchodců, zkrátka tu bylo živo, ale nijak přecpáno. Sestoupili jsme po cestě dolu k vodní hladině a klikatou cestou jsme pokračovali po západní straně přehrady a minuli další pěkný vodopád. Tentokrát jsme tu největší podívanou měli za zády. Ze západní strany byl nádherný výhled na údolí k chatě Wiesbadener Hütte, které jsme měli společně s přehradou jako na dlani.

Zajímavé bylo, že hráz se nacházela jak na východní, tak na západní straně, přičemž na západní straně byla mnohem masivnější. Bylo v určitém smyslu fascinující představit si tu nekonečnou sílu vodu valící se údolím, kdyby se hráz protrhla. Něco podobného se už bohužel stalo v italských Dolomitech, když se v roce 1963 převalila voda přes přehradu Vajont. Toto neštěstí si vyžádalo přes 2000 životů a to se hráz neprotrhla! Proto bylo dobré zůstat jen u toho fantazírování.


A jako bonus další přehrada!


Komu by snad po výletě kolem Silvretta-Stausee zbyla ještě nějaká ta minuta, doporučoval bych sjet autem pár zatáček dolů k přehradě Vermuntstausee, která sice nebyla tak rozlehlá jako její výše položená sestra, zato dokázala také nabídnout řadu pěkných výhledů na okolní štíty hor.

I když jsme se na začátku bavili o prozkoumávání západního Tyrolska, detailista by mohl namítnout, že už se o Tyrolsko nejednalo. A měl by pravdu. Zatímco u Silvretta-Stausee bych ještě obhájil, že se možná přehrada nachází na tyrolské hranici, Vermuntstausee už byla nezpochybnitelně ve Vorarlbersku (nejzápadnějším cípu Rakouska). To je stále část Rakouska, kterou mám spíše neprobádanou a kam bude pravděpodobně směřovat některý z mých dalších výletů. Jak jsem ale slíbil, v západním Tyrolsku jsme prozkoumali řadu zajímavých míst a o další z nich se s vámi rád podělím ve svých dalších článcích a videích.

Užijte si své tyrolské výlety na maximum a dejte mi o nich vědět v komentářích na Youtube nebo IGTV! :)


Díky moc!


Tom


Tomáš Pejša

🍻 Můj e-shop: www.glasino.cz

📸 IG: https://www.instagram.com/tomas.pejsa/

📹 YouTube: https://bit.ly/35wVelp

🏕️ Cestopisné přednášky Klubu cestovatelů VŠE: https://www.facebook.com/kc.vse


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše