Opustit prosluněnou Arizonu, oranžové prérie a zamířit na západ přímo do říše nejvyšších stromů na světe může být pro nejednoho člověka teplotí šok. Fanoušek biologie jsem nikdy příliš nebyl a v životě by mě nenapadlo, že by mě mohly nějak uchvátit stromy samy o sobě. Nicméně sekvojím se to povedlo a myslím, že se tak stane u každého dalšího návštěvníka, který do Sequoia National Park vyjede.
Z pouště do deště
Ráno bylo poměrně mlhavé a hodně pršelo. To byl dost velký rozdíl oproti Death Valley, kterým jsme projížděli předchozí den. Kromě Sequoii jsme během jednoho dne chtěli navštívit ještě několik zajímavých míst a stihnout se přiblížit národnímu parku Yosemite, který jsme měli v plánu na příští den. Krajina kolem byla najednou úplně jiná a trochu ve mě evokovala Skotsko...
Silnicí jsme průběžně stoupali více do hor a krajina se začala skalnatět. V údolí podél silnice jsme také objevili několik vodopádů a divokou řeku.
Park není na orientaci nijak složitý a většina nejzajímavějších míst je snadno dostupná autem. Měli jsme už za sebou přece jenom nějaký ten den cesty a přiznám se, že v Sequoii se nám nějaké větší tůry pořádat nechtělo. Rozhodli jsme se tedy všude dojet.
Tunel ve stromu
Prvním na seznamu byla jedinečná atrakce svého druhu - tunel ve stromu Tunnel Log. Kdysi dávno v roce 1937 se totiž stalo, že jeden z mohutných stromů starý asi 2000 let spadl na silnici vedoucí nedaleko. Dělníci místo toho, aby strom odklidili celý, vytvořili ve stromu průjezd a ten průjezd tam stojí dodnes.
Na Tunnel Log se dá samozřejmě vylézt. Po dešti to bylo celkem obtížné, protože kmen stromu bez kůry byl neuvěřitelně slizký a dalo se z něj spadnout. Na to, jak je tohle místo populární, nebylo u kmene stromu příliš návštěvníků. Většinu času jsme ho dokonce měli pro sebe. To mě celkem překvapilo. Také jsem původně myslel, že pod kmenem vede jedna z hlavních silnic po parku, ale ve skutečnosti se jedná jen o smyčku, z níž jedna část vede pod stromem. Nikam se tedy touhle silnicí nedostanete. Smyčka vás zase otočí a jedete zpátky do centra parku.
Jedním z pěkvapení ze sekvojí byla jejich obrovitost. Je nepopsatelné, jak byly některé stromy mohutné. To co jsem z domova vždy považoval za mohutný strom, bylo oproti každé sekvoji jako sirka. Člověk tu mohl rozdíl mezi sekvojí a stromem z Česka porovnat přímo. V lesech v Sequoia National Park se nachází i obyčejné jehličnany výškou a rozpětím stejné jako v České republice. Ostatně, porovnejte sami... (vpravo na první fotce to, co jsem v ČR považoval za velký strom...)
Navěky věků
Naše další cesta, ale vedla k tomu největšímu, nemohutnějšímu stromu, který se v tomto parku nachází. General Sherman je na objem dřeva se svými 83 metry největší strom na světě. Ale co je mnohem zajímavější, jeho stáří se odhaduje na 2300 - 2700 let. To bylo druhé moje největší překvapení. 2700 let je vážně hodně. U některých dalších stromů z parku se dokonce spekuluje, že jejich stáří přesahuje 3000 let. Když si člověk uvědomí, co všechno každý z původních stromů pamatuje, bavíme se o vysokých desítkách procent učebnice dějepisu.
Vážně doporučuju pročítat informační tabule podél cest. Je na nich řada vážně zajímavých informací jako například šíře kořenů, které mohou v některých případech dosahovat několika kilometrů a nejsou příliš hluboké. Proto je celkem běžné, že při vichřicích některé stromy sílu větru nevydrží. Kvůli rozsáhlosti kořenů s sebou při pádu vyrvou i velkou část zeminy.
Jsem ji jistý, že Sequoia National Park uchvátí každého návštěvníka. Aby člověk viděl většinu zajímavých věcí, nemusí zdolávat žádná velká převýšení pěšky. Na většinu míst se dostane autem a pěší stezky jsou z velké části rovné. Proto, když si budete chtít během vašeho roadtripu po západě USA spíše orazit, Sequoia National Park si do svého cestovního plánu určitě přidejte. :)
Tomáš Pejša
🍻 Můj e-shop: www.glasino.cz
📸 IG: https://www.instagram.com/tomas.pejsa/
📹 YouTube: https://bit.ly/35wVelp
🏕️ Cestopisné přednášky Klubu cestovatelů VŠE: https://www.facebook.com/kc.vse