Všichni to asi máme jinak, ale pro mě je po delším cestování nástup do školy totální vopruz. Proto jsem se pro letošní školní rok rozhodl, že na to půjdu trochu jinak a v první půlce semestru jsem se vydal na několik výletů do Alp. Většinou se jednalo o prodloužené víkendy. Na školu ani práci to žádný velký negativní dopad nemělo, na mojí energii to ovšem mělo dopad obrovský a pozitivní. 13 týdnů školy v kuse v rušné Praze prostě dá zabrat a člověka to pomalu unudí. Proto si myslím, že občas stojí za to provětrat si hlavu na čerstvém horském vzduchu. Navíc, když se jedná o okolí mého milovaného Innsbrucku a cestujete s partou super přátel, co může být lepšího...
Na jeden z prodloužených víkendů jsme si naplánovali hned několik bodů, které jsme chtěli vidět. Téměř všechny nedaleko Innsbrucku. Protože jsme všichni z naší cestovatelské partičky v Innsbrucku jeden semestr studovali, nejznámější vzdálené lokace jsme měli hodně proježděné. Došlo nám ale, že jsme vynechali spoustu těch, které od Innsbrucku paradoxně tak vzdáleny nejsou. Kdybych měl porovnat všechny regiony v Alpách, které jsem navštívil, okolí Innsbrucku by na žebříčku bylo hodně vysoko, byť ho nemám ještě tak proježděné. Během Erasmu v Innsbrucku jsem preferoval spíše vzdálenější regiony jako severní Itálii, jižní Německo nebo východní Švýcarsko. Hory, které jsem měl hned vedle koleje zkrátka tehdy nebyly tak vzrušující. :D Jedním z míst, které jsme chtěli navštívit byly i hory kolem St. Antonu. Řada z vás toto místo jistě bude znát spíše jako lyžařské středisko. Jde totiž o velmi oblíbenou lokalitu na zimní prázdniny, a to i mezi Čechy.
A jako lyžař jsem si užil St. Anton (resp. hory kolem Lechu) i já. Už tenkrát jsem poznal, že jsou okolní hory kouzelné a chtěl jsem je vidět i bez sněhu. Samozřejmě jsem byl zvědavý, jaký je v tom asi rozdíl a zda ty hory vůbec poznám...
Na výlet jsme si vyhradili celý den a hned brzy ráno jsme vyrazili. Cesta po dálnici z Innsbrucku je vždy pohoda a směrem na Švýcarsko nám tyrolský rychlostní limit 100 km/h na dálnicích drásal nervy pouze kousek. Většinou se pak po dálnici mohlo jet i 130 km/h, i když jsme byli pořád v Tyrolsku. Neznalým bych doporučil být obzvlášť opatrný při sjíždění z dálnice, protože na St. Anton se odbočuje poslední sjezd před Arlberským silničním tunelem, který je zpoplatněný 9,5 eury. Zjistit po zaplacení mýtného, že jste neodbočili včas by vám výlet asi moc nezpříjemnilo!
Po sjezdu z dálnice jsme projeli několika horskými vesničkami a už po chvíli se kolem nás tyčily vysoké skalní masivy okolních hor. Silnice prudce stoupala a převýšení jsme cítili všichni. Po svazích všude kolem vedly opuštěné lanovky a vleky.
Zatímco přes zimu tu všude sjížděly davy lyžařů po sjezdovkách, teď tu po nikom neštěkl pes.
Auto jsme nakonec nechali ve vesničce Zürs, kterou jsme znali velmi dobře právě z lyžování, protože jsme tudy projížděli v zimě do vesnice Lech k sjezdovce.
Čekal jsem, že znovu přijedu do obřího živého lyžařského centra. Místo toho jsme přijeli do města duchů, kde nebyla po živé duši ani stopa a všude byly jen slyšet zvony pasoucích se krav na svazích v okolí. Všechny hotely byly zabedněné a vypadalo to, že žádný ani není v provozu. Raritou bylo obří opuštěné parkoviště zhruba pro 200 aut, na kterém jsme parkovali jako jediní. Turistická trasa, po které jsme šli, vedla hned od parkoviště přímo do svahu. Nejvyšší převýšení jsme ušli hned na začátku. Každým krokem bylo znát, že jsme výše a výše a venička pod námi se nám pomalu vzdalovala. Z obrázků jste zřejmě pochopili, že jsme vychytali naprosto luxusní počasí. Obloha byla čistě modrá a čas od času jen pár mraků objímalo nějakou horu v okolí.
Kolem nebylo slyšet nic, jen vanoucí vítr (a ty krávy... :D). Hory kolem sebe jsem trochu poznával, ale oproti zimě vypadalo okolí úplně jinak.
Turistická trasa nahoru byla kamenitá a velmi dobře udržovaná. Občas jsme museli projít nějakým horským potůčkem, ale jinak můžu říci, že se tento výlet hodí i pro méně zkušené turisty. Po zdolání toho nejvyššího převýšení jsme už navíc mohli jít i po širší cestě, po které se nahoru mohla dostat i auta. My jsme se ale stále drželi vedlejší, o něco klikatější, pěší trasy. Obklopený horami jsem byl opět ve svém živlu a nevěděl jsem, co mám fotit dřív. Při procházení alba fotek tu pak vidím stejnou horu vyfocenou padesátkrák z různých úhlů pohledu. Po nekonečných pláních jsem měl sto chutí se rozběhnout. Vlastně jsem to i jednou udělal, když jsem potřeboval přeběhnout jeden horizont, abych se podíval, co všechno je dole v údolí. Za horizontem ale bohužel následoval další horizont... :D
Naším cílem bylo dostat se až k jezeru Zürser See. Původně jsme měli namířeno i k jezeru Spullersee, ovšem dva Němci, které jsme potkali cestou, nám doporučili toto jezero vynechat, protože prý byla cesta k němu časově i fyzicky náročná. Rozhodli jsme se proto jít pouze k Zürser See a o to více si užít okolní hory. Navíc, když jsme se už k Zürser See přibližovali, byl akorát čas oběda, takže to bylo vhodné místo na přestávku...
Kolem jezera se nacházelo několik horských chat. U jezera bylo také pěkné molo, které ale zrovna okupovali dva místní rybáři, takže jsme se usadili na kamenech řečiště na protilehlém břehu od mola. Horské jezero bylo nádherně čisté a při pohledu na okolí jsem si zkoušel vybavit, jestli jsem tu v zimě náhodou nelyžoval. Všechno to bylo hrozně matoucí. Okolní hory vypadaly všechny stejně a navíc i tady se v zimě nachází lyžařská střediska.
Celou hodinu jsme se vydrželi kochat nádherným okolím a hned potom jsme vyrazili severně od jezera, kde na nás čekal doslova boží výhled...
Nahoře na mapě jsem přímo tento výhled označil zeleným kolečkem. Focením jsme tu strávili minimálně další půlhodinu. Potom už se naše cesta stočila zpátky dolů do údolí.
Kolem nás se tyčily další vrcholky hor a v dáli jsme viděli stáda pasoucích se krav a ovcí.
Pokud bych měl tento výlet shrnout, lokalitu kolem St. Antornu, vesniček Zürs a Lech určitě doporčuji! Pro nás Čechy Tyrolsko není relativně nijak výrazně daleko a za prodloužený víkend se tu dá nachodit spousty kilometrů, při kterých si užijete neuvěřitelné výhledy a pravou alpskou atmosféru. Já už se nemůžu dočkat, až opadne sníh a budeme moci vyrazit na nějaký další pořádný trek, buď okolo Innsbrucku nebo někde jinde v Alpách. Míst k prozkoumání je tu pořád hodně a zabere ještě hodně času, než to všechno prochodím... :D
A co vy? Toulali jste se někdy v okolí St. Antonu nebo jste vyrazili na lyže? Napiště mi vaší zkušenost do komentářů na Facebook nebo sem...
Tom
Tomáš Pejša
🍻 Můj e-shop: www.glasino.cz
📸 IG: https://www.instagram.com/tomas.pejsa/
📹 YouTube: https://bit.ly/35wVelp
🏕️ Cestopisné přednášky Klubu cestovatelů VŠE: https://www.facebook.com/kc.vse