Během tří měsíců strávených v Thajsku jsem navštívil možná něco kolem sedmdesáti buddhistických chrámů. Je těžké dobrat se přesnému počtu, protože se po prvním měsíci návštěva nějakého chrámu stala téměř každodenní záležitostí, kterou jsem přestal počítat. Chrámy jsou v Thajsku doslova na každém rohu, není vůbec těžké na ně narazit. Někdy až nenápadně splynou s okolím tak, že si jich na první pohled ani nevšimnete. Kdybych vám měl v pouhém jednom článku vyprávět o každém z nich, to bychom tu byli pěkně dlouho. Proto bych rád začal úvodním shrnujícím článkem o thajských chrámech obecně očima typického Evropana, který do té doby o thajskou kulturu zavadil maximálně v centru Prahy. O konkrétních a nejzajímavějších chrámech se rozepíšu v dalších článcích.
Teď tedy o co vlastně jde. Buddhismus je v Thajsku absolutně dominantním náboženstvím, velice ceněným a neodmyslitelně patří k thajské kultuře a místnímu stylu života. Už cestou z letiště na vás budou křičet dálniční billboardy „Thajsko je země Buddhy. Prosím, chovejte se ohleduplně!“ Na první pohled se může zdát výstavba podobných billboardů u dálnice trochu přehnaná. Já pro ně ale mám plné pochopení, protože když vidím, jaké pózy je někdo schopný dělat v thajských chrámech a pak (mnohdy neskutečně nekvalitní) fotky s danými pózami zveřejňovat na sociálních sítích, roste ve mně vztek. Naštěstí jsem nic podobného nezaznamenal u českých turistů a pevně věřím, že to i tak zůstane. Každý turista by měl zkrátka v cizí zemi respektovat místní pravidla a tečka. Žádná kultura, národ nebo rasa nemá právo stavět se nad místní obyvatele a klást si tam své vlastní požadavky, vyžadovat privilegia nebo pokřivovat zvyklosti. Já sám jsem byl například překvapen tím, jak je ve většině případů nemožné se v Thajsku dorozumět anglicky. Nic moc jsem o thajské kultuře zatím nevěděl a očekávat všudypřítomnou angličtinu bylo neskutečně hloupé. S radostí jsem přijmul lekci, že znalost angličtiny není nic automatického. A musím se navíc ptát – byl by na tom cizí turista při cestování po našich vesnicích lépe? Zjistil by vždy od místních vše, co potřebuje? Rychle jsem se odnaučil vůbec očekávat, že se domluvím alespoň trhanou angličtinou a místo toho jsem si osvojil řeč rukama-nohama, která je v mnoha ohledech daleko zábavnější. :) Ale teď k těm chrámům...
Vítejte v chrámu
Hned po příchodu do jakéhokoli z thajských buddhistických chrámů vám dojde, že ať už jste jakéhokoli náboženského vyznání, jste tu vítání. Samozřejmě, pokud do chrámu přijdete s foťákem v ruce a batohem na zádech, nálepky turisty se nezbavíte. Ale i kdybyste si tyto věci hlídali, stejně budete v podezření, když nejste Asiat. Co je na tom ovšem nejlepší... každému je to jedno. Pokud neděláte nepořádek a chováte se podle požadovaných pravidel, jste v chrámu vítáni a můžete si v klidu prozkoumat všechny kouty mnohdy rozlehlých areálů chrámů. Nedostanete se samozřejmě všude, některé prostory jsou přístupné pouze mnichům, na které během vašich prohlídek budete narážet. Někdy v meditaci, někdy vykonávající své každodenní práce (zametání apod.), někdy na iPadu, to je různé. Mniši žijí v chrámech velice poklidný život, troufám si tvrdit bez jakéhokoli stresu, bez honu za bohatstvím nebo pýchou. Pokud bych měl popsat přesný opak života v korporaci, je to přesně tohle.
Jak to v jednom z takových chrámů vypadá a jakého oblečení se můžete držet, ukazuju na tomto videu:
Ze života mnicha
Zastavme se na chvilku u samotného života thajského mnicha. Zejména pro naší evropskou kulturu se jedná o zajímavý kontrast a nejednoho turistu v chrámu hned napadne, co asi tento holohlavý pán zabalený v oranžovém prostěradle tak celý den dělá. Život tradičního thajského mnicha, jsem sice neměl čas poznat úplně do hloubky tak, jak bych si představoval, jelikož můj studijní pobyt v Thajsku přerušila korona. Nějaké postřehy jsem ovšem přece jen získal. Obecně jsou mniši velmi vzdělaní laskaví muži, kteří žijí hlubokým duchovním životem. Ano, vždy se jedná o muže, žena se k mnichům přidat nemůže. A dokonce nejen, že mnich nemůže být ženatý a mít rodinu, žena, dokonce ani cizí, se ho nesmí dotknout! Po většinu dne se mnich stará o chod chrámu – uklízí, věnuje čas vzdělání, medituje, provádí obřady. Úklid nezmiňuju jen tak nahodile, jelikož ve většině případů bylo zřejmě, že se mniši o svůj chrám velice důkladně starají.
I když toho během dne mnich příliš nenamluví, není nemožné se s ním pustit do konverzace. Na začátku článku jsem si postěžoval na neznalost angličtiny většinou Thajců. V případě mnichů to zase tak neplatí. Většina mnichů anglicky umí, studiu věnují řádnou péči a jedná se o lidi s velkým rozhledem a bohatými znalostmi. Zároveň jsou velice přátelští a otevření. Posláním mnicha je konat dobro, čili ať už od mnicha potřebujete cokoli, vždy by vám měl vyjít vstříc. Tato vstřícnost a otevřenost ovšem neplatí jen pro mnichy. Počet nepříjemných, protivných lidí, které jsem za tři měsíce v Thajsku potkal, bych spočítal na jedné ruce. Buddhismus je zároveň velice tolerantní náboženství a jeho vyznavači příliš nelpí na tom, jestli ho také vyznáváte nebo ne. Rozsáhlé debaty se vedou o tom, jestli je buddhismus vůbec náboženství nebo životní styl. Nechám ale na každém, ať si na tuto otázku udělá svůj názor.
Mniši rovněž nic nevlastní. Jediným majetkem mnicha jsou zpravidla tři roucha (oranžové oblečení) a jedna miska. Mnich přežívá pouze z jídla, které obdrží jako almužnu od běžných obyvatel. Každý mnich je rovněž holohlavý, a to včetně oholeného obočí. Vlasy totiž při meditaci ruší duchovní vjemy a podle jiných teorií také uchovávají negativní energii. Jelikož je smyslem života mnicha zbavit se veškerého ega, lpění po úspěchu a materiálních hodnot, jsou vlasy, jakožto věc, která může člověka zkrášlit, nežádoucí.
Mniši v oranžovém obleku nejsou jedinými významnými představiteli duchovního života v Thajsku. Rovněž zde můžete potkat buddhistické novice, kteří mají nižší postavení, než mniši, ale aspirují k tomu, aby se právě mnichy stali. Dodržují stejné zásady jako mniši, akorát je odlišuje bílé oblečení – někdy také roucho, ale většinou jednoduché bílé triko a slabé bílé kalhoty.
Život mnicha může z materiálního hlediska znít jako život chudáka, ale v Thajsku je tomu přesně naopak. Právě mnich má ve společnosti velmi významné postavení. Např. v MHD běžně vidíte u několika sedadel nápis „Toto sedadlo je vyhrazeno pouze pro těhotné, invalidy a mnichy.“
Určitě se jedná o způsob života, který ještě velice rád při svých dalších cestách prozkoumám!
Země Buddhy
Stejně, jako se z billboardů u dálnice dozvíte, že Thajsko je země Buddhy, tak vás v tom později utvrdí nejen thajské chrámy, ale fakt, že Buddha je zkrátka všude. A v chrámech je vždy socha Buddhy ústředním bodem a dominantou celého areálu. Tedy ta největší z nich. V chrámu naleznete soch Buddhy hned několik. Zpravidla se vždy jedná o hlavního velkého Buddhu, který má vždy svou vlastní budovu a před kterým probíhá většina obřadů. Po straně velkého Buddhy se vždy nachází obraz thajského krále. Bystrému pozorovateli pak ve většině chrámů neunikne další řada soch menších Buddhů. Někdy se jedná o prastaré kamenné sochy, jindy pak o novější barevné, často kovové sochy. Vedle Buddhy se často vyobrazují různá zvířata, nejčastěji pak sloni.
Tiše rušivé prostředí
Kdo by si snad chtěl spojovat thajské buddhistické chrámy s minimalismem a zenovými zahrádkami, vyvedu ho z omylu. Ty hledejte v úplně jiné zemi. Thajské chrámy jsou možná tiché, poklidné, ale co se vizuální stránky týče, určitě ne minimalistické. To na druhou stranu znamená velice bohatě zdobené. Použity jsou různé třpytivé dekorace, na mnoha místech převládá zlatá barva. Možná až vtipně pak někdy může působit, jak dokáží výzdobu Thajci přehánět. Buddhu běžně najdete ozdobeného různými barevnými květinami (někdy i umělými), přívěsky a dalšími ornamenty. Stejným stylem jsou zdobeny i samotné chrámy. Vždy se jedná o pestrobarevné malby na zdech a nekonečné množství ornamentů. Thajci se rovněž nebojí k ozdobě využít blikající led diody. Nenechte se proto překvapit, když na vás bude nějaký posvátný chrám místy působit jako večerka na Florenci. Na druhou stranu, jsou malby na zdech sice pestrobarevné, ale vždy velmi propracované. Na rozdíl od tuzemských náboženských vyobrazení nekonečného utrpení světců vyobrazují buddhistické malby vždy veselá témata velice živou a pestrou formou. Zaměřují se především na vyobrazení zvířat, přírody, přírodních sil, meditující poustevníky nebo znázornění člověka ve vztahu k přírodě a podobně.
I když může vizuální stránka chrámů působit rušivě, v chrámu na druhou stranu převládá nekonečné ticho. Nikdo v chrámech vášnivě nerozebírá aktuální světové dění nebo netelefonuje se svými obchodními partnery. I větší skupiny turistů vždy dokáží atmosféru nerušit a o své pocity z chrámu se podělit až za jeho zdmi. Výjimkou jsou hlavní paláce, kam proudí nekonečné zástupy turistů. I tady ovšem ale proudí davy turistů pouze místy, které neslouží k meditacím a obřadům a pokud vejdou do obřadního sálu, chovají se opět s úctou a respektem a nikoho neruší. Díky tomu se vám ve vztahu k chrámům vžije do paměti pouze typický zpěv místních ptáků a šumění okolní přírody. 🍃
Please, be humble! 📸
I když je buddhismus velice tolerantní náboženství (příp. životní styl), platí v chrámech určitá pravidla, která se zkrátka neporušují. Za tři měsíce svých pravidelných prohlídek chrámů jsem sice nezaznamenal, že by byl někdo z chrámu proti jeho vůli vyveden kvůli nedodržení pravidel, ale z doslechů vím, že se podobné věci dějí. Vždy si předem zjistěte, jaké jsou do chrámů v dané zemi požadavky na oblečení, co s sebou mít můžete a co nesmíte. Ve většině thajských chrámů platí stejné požadavky na to, jak by měl být člověk oblečen a jak by tu měl vystupovat. Pozor na jakékoli tetování, nápisy na tričku a symboly na přívěscích!
V první řadě, chod chrámu nesmíte svou návštěvou nijak narušovat, dělat hluk nebo nepořádek. V dnešní instagramové éře je rovněž nutné zmínit, že pro focení Buddhy platí určitá pravidla. Není pravdou, že by bylo focení Buddhy úplně zakázáno. Možná takovou zmínku někde najdete, ale vycházím ze své zkušenosti, kde ve většině thajských chrámů i mniši a především pak místní obyvatelé normálně Buddhu fotili nebo se i nechávali fotit před jeho sochou. Spíše jde o to, jak k fotce přistupujete. Buddha se musí respektovat, nesmí se zesměšňovat. Jakékoli legrační pózy, protahování obličeje a podobně je nanejvýš nevhodné. Pokud ale chcete z chrámu odejít s obyčejnou fotkou sebe před sochou Buddhy, nikdo vám v tom nejspíš bránit nebude a ještě vás třeba s radostí vyfotí. Fotek Buddhy mám celkem dost a nikdy se mi nestalo, že by se na mě někdo při focení koukal nějak křivě. Spíše jsem měl vždy pocit, že místní obyvatelé byli rádi, že hodlám obrázky jejich náboženství a jejich posvátného Buddhy šířit dále po světě, ať jsem odkudkoli.
Buddhistický chrám je posvátné místo, proto by tomu mělo odpovídat i vaše oblečení. V řadě turistických průvodců najdete informaci, že je absolutně zakázáno mít odhalená ramena a kolena. To není úplně striktně ve všech případech pravda. Na zahalená ramena a kolena je kladen důraz zejména u žen, v krátké sukni a tílku ženu do chrámu určitě nepustí. Pokud se ale pánům stane, že se do nějakého chrámu budou chtít podívat a budou mít na sobě kraťasy, troufám si tvrdit, že ve většině případů s tím nikdo problém mít nebude. Chrámy, kde se toulá více turistů, jsou schopny kraťasy u pánů akceptovat, ale stejně je to spíše neslušné. Na druhou stranu jsou chrámy, které před vstupem nabízejí dlouhé sukně bez kterých do chrámu nevstoupíte.
Čtenář, který nikdy Thajsko nenavštívil by mohl hned namítnout „vždyť vzít si normální kalhoty není přece problém.“ Troufnul bych si ale namítnout, že v Thajsku to problém je. I v nejchladnějším období místní teploty dosahují něco kolem 35 – 40 stupňů ve stínu a po několika výletních dnech si každý turista dvakrát rozmyslí, jaké oblečení na sebe má cenu nabalit a které ne. Ušetřím vám místo v kufru – svetry a bundy do Thajska určitě neberte. Já jsem za celé tři měsíce nikdy žádný svetr nepoužil a musím podotknout, že jsem byl v Thajsku od ledna do března. Oproti tropům u nás je Thajsko ještě horší kvůli neustálému dusnu. Počítejte s tím, že při svých cestách budete rádi za každý stín a za každou klimatizaci.
Celkem zvláštní věc, která vás na řadě fotek a videí z chrámů zarazí, je, proč se na některých místech promenáduju jen tak s holýma nohama. Do některých budov v areálu chrámu je totiž nutné se zouvat. Zejména se jedná o sály s velkým Buddhou, kde se provádí obřady, nebo jiná významná posvátná místa. Někdy se chodí naboso pouze uvnitř konkrétních budov, v jiných chrámech jsou i venkovní prostory, kde je nutné se zouvat, jako např. v chrámu Wat Benchamabophit. Na fotkách pak možná člověk vypadá trochu hipísácky, ale při cestování po Thajsku si rychle na tuto věc zvykne. Hodně lidí se mě ptalo, jestli si můžete do chrámu nechávat ponožky. Samozřejmě můžete, to na rozdíl od jiných zemí v thajských chrámech zakázáno není. Alespoň v těch, kde jsem byl. Já jsem se je ale po čase kvůli nekonečným vedrům v chrámech stejně odnaučil nosit a většina návštěvníků chodila také bez nich. Takže ano, holt vás pak nesmí překvapit, že na všech fotkách a videích z vnitřku chrámů jsem čistě naboso. A že jich ještě bude... 😅
Pokud si s oblečením nevíte rady, vždycky se řiďte tím, co mají na sobě místní. Pokud chcete zážitek z chrámů ještě více zintenzivnit, zajděte do jednoho z butiků kolem chrámů a nakupte si typické „elephant pants“. I když daná móda může působit trochu bizarně, na některé oblečení nedám dopustit. Vždy se jedná o velice pohodlné a hlavně vzdušné oblečení, které zároveň zajistí, že vás nevyvedou z chrámu. Ano, je pravda, že místní toto oblečení vůbec nenosí a jedná se o typickou turistickou uniformu. Ale to je jedno.
Nekonečné poznávání
To by byl zatím skromný výčet mého poznání života a atmosféry v thajských chrámech. Abych vám zprostředkoval ještě konkrétnější představu, podělím se s vámi o další články z konkrétních nejzajímavějších chrámů, takže řada věcí nebude působit tak abstraktně. Zároveň můžu prohlásit, že jsem s cestováním po thajských chrámech rozhodně neskončil a mám na seznamu velkou řádku míst, kam se musím podívat. Býval bych to stihnul mnohem dříve, ale neúprosný korona vir byl jiného názoru. Proto zatím nezbývá než doufat, že se situace zlepší natolik, že se zase budu moci plně vrhnout do prozkoumávání magické atmosféry a stylu života, který thajské chrámy nabízí. ✍🏻
O článku se rád pobavím v komentářích na svých sociálních sítích, takže ať vás zajímá cokoli nebo taky máte nějaké pěkné vyprávění, dejte vědět!
Díky a mějte se!
Tom
Tomáš Pejša
🍻 Můj e-shop: www.glasino.cz
📸 IG: https://www.instagram.com/tomas.pejsa/
📹 YouTube: https://bit.ly/35wVelp
🏕️ Cestopisné přednášky Klubu cestovatelů VŠE: https://www.facebook.com/kc.vse